Tygr ussurijský
ZPŮSOB ŽIVOTA:
Chování: noční aktivita, samci žijí samotářsky
Potrava: srnci, jeleni sika, divoké kozy, divoká prasata, losi, rysi, medvědi.
Délka života: asi 15 let
TYGR USSURIJSKÝ
Areál rozšíření
Tygr ussurijský žil původně na rozsáhlém území mezi Bajkalem a pobřežím Tichého oceánu, v současnosti žije takřka výhradně na omezeném území východního Ruska v blízkosti Ussuri, přítoku řeky Amur v Přímořském a Chabarovském kraji. Tuto oblast sdílí s levhartem mandžuským (Panthera pardus orientalis) a oba tyto druhy jsou přísně chráněny. Asi 10 % tygrů ussurijských žije v Číně. Populace těchto tygrů čítala v roce 1992 v horách Sichote-Aliň 250 kusů a do roku 2004 vzrostla na 350 kusů. Odhaduje se, že v pohoří Čching-paj (Pektu) na pomezí Mandžuska a Koreje jich ještě žije asi 20 kusů.
Stanoviště
Tajga, husté porosty okolo řek a jezer, listnatý, smíšený i jehličnatý les. K životu potřebuje velké území člověkem nedotčené krajiny.
Popis
- hmotnost: 100 - 300 kg
- délka těla: 200 - 280 cm
- délka ocasu: 40 - 50 cm
- výška v kohoutku: 1,10 - 1,25 m
Tygr ussurijský je největší a nejmohutnější kočkovitá šelma, samci mohou vážit přes 300 kg. Největší v zajetí chovaný tygr byl dlouhý 3,7 m a vážil přes 423 kg, samci jsou nicméně výrazně větší než samice.
V porovnání s ostatními poddruhy tygra je tygr ussurijský světlejší a kresba je spíše tmavě hnědá než černá. Srst je dlouhá a hustá, typickým znakem ussurijského tygra jsou dlouhé světlé licousy. V oblasti, kde žijí, po většinu roku leží sníh, tygři jsou proto přizpůsobeni chladnému podnebí - i jejich tlapy jsou větší než u ostatních tygrů a slouží jim jako sněžnice při pohybu ve sněhu.
Zajímavost
Tygr ussurijský jménem „Hodori“ byl vybrán jako maskot Olympijských her v Soulu v roce 1988 v Jižní Koreji.
TYGŘÍ PRUHY
Tygři jsou největšimi a nejsilnějšími ze všech velkých koček. Tygr je desetkrát silnější než člověk. Všech pět poddruhů tygra se maskuje tmavými pruhy a barevný vzor každého jedince je jedinečný, podobně jako lidské otisky prstů.
Tygr bengálský
Popis:
Tygří samci měří 2-3 m bez ocasu a 3-4 m včetně, dosahují hmotnosti 180-300 kg a výška v kohoutku činí 91 cm. Délka hlavy činí 25-38cm. Většina tygrů váží v průměru kolem 260kg, dosahuje délky 3 m (včetně ocasu). Je známo hodně případů kdy tygr přesahoval hmotností 300 kg.
Samice měří 1,5-2 m bez ocasu a 2,5-3 m s ocasem. Váží 100-200 kg. V kohoutku měří zhruba 75 cm, délka hlavy je 20-30 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m, váhy 150 kg a výšky v kohoutku 80 cm.
Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto až oranžovohňedém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dokonale maskuje. Černé pruhy na jeho srsti totiž připomínají stíny rostlin a větví
Potrava a způsob lovu
Tygr je samotářské zvíře lovící převážně v noci, není to vytrvalý běžec, takže si za své oběti často vybírá slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve plíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a poté ji rychlým skokem polapí. Kořist usmrtí tak, že jí prokousne hrdlo nebo jí kousne do týla a zlomí vaz. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím (tygři se často ke své kořisti opět vrací).
Mezi hlavní složky potravy patří gaurové a buvoli, avšak nepohrdne také menšími zvířaty jako jsou zající, opice, hulmani a pávi. Jsou známy také útoky na nosorožce a mladé slony. Čas od času uloví také predátory jako jsou leopardi, vlci, krokodýli, lišky a dhoulové.
Rozmnožování
Tygr bengálský se rozmnožuje během jara, hledá samici v jejím teritoriu, kde s ní pak 20-80 dní zůstavá. Samice je schopna oplození pouze 3-7 dní. Po úspěšném spáření se samec opět vrátí do svého teritoria.
Samice si poté během 2 týdnů vyhledá doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterém vrhne 3-4 mláďata. Jsou sice slepá, ale mají už srst podobnou dospělým jedincům. Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menší kousky masité potravy. Další dny matka nechává svá mláďata, aby si sama ulovila vlastní potravu. Ještě před dosažením jednoho roku jsou mladí tygři schopni sami lovit.
Tygr sumaterský
Popis
- hmotnost: 115-180 kg
- délka těla: 140-180 cm
- délka ocasu: 60-80 cm
- výška v kohoutku: 0-90 cm
Tygr sumaterský je mezi tygry nejmenší, což je pro něj výhodné při pohybu v husté džungli. Srst má výraznou hnědooranžovou barvu, černé pruhy jsou poměrně úzké a hustě naskládané vedle sebe. Zvláště samci mají velmi výrazné licousy.
Rozšíření, početnost
Tygr sumaterský obývá pouze indonéský ostrov Sumatra, ve stále se zmenšujících tropických pralesích. Jeho stavy v přírodě se dají jen těžko odhadnout, zřejmě se pohybují mezi 400-500 zvířaty. Rychlé odlesňování a ztráta jeho přirozeného prostředí, společně s pytlačením, způsobují rychlý úbytek tygrů v divočině.
Biologie
Podobně jako ostatní tygři je i tygr sumaterský samotářský lovec, jejich kořistí se stávají kopytníci do velikosti jelena, prasata i hrabaví ptáci.
Šavlozubý tygr
Šavlozubí tygři (zastarale i šavlozubí lvi) je lidové označení pro vyhynulé kočkovité šelmy z podčeledi Machairodontinae. Nejznámější je Smilodon, který žil až do konce poslední doby ledové v Severní a Jižní Americe. Označení šavlozubý tygr není z vědeckého hlediska moc přesné, neboť současný tygr patří do jiné podčeledi a s šavlozubým tygrem není blízce příbuzný. Správnější označení by bylo "šavlozubá kočkovitá šelma".
Rody
Rody podčeledi Machairodontinae[1]:
Machairodontini
- Machairodus: miocén; Euroasie, Afrika a Severní Amerika
- Homotherium: časný pleistocén[2] až pozdní pleistocén; Euroasie, Afrika a Severní Amerika
- Xenosmilus: časný pleistocén; Severní Amerika[3]
- Lokontailurus: pozdní miocén; Afrika[4]
- Miomachairodus: střední miocén; Severní Afrika, Turecko
- Hemimachairodus: pleistocén; Jáva
- Paramachairodus[5]: střední až pozdní miocén; Evropa a Asie
- Megantereon: časný pliocén až střední pleistocén; Evropa, Asie, Afrika, Severní Amerika
- Smilodon: pozdní pliocén až konec pleistocénu, Severní a Jižní Amerika
Vývoj
Předek smilodona Machairodus sám vznikl z proailuria. Podle fosilních nálezů může být Smilodon zařazen mezi kočkovité šelmy, ale do jiné vývojové větve. Zahrnuje těžké a pomalé druhy, mnohem silnější a robustnější a při stejné velikosti těžší než současné velké kočky. Smilodon byl mezi těmito druhy nejmenší. Tyto kočky se vyvinuly v různých částech světa nezávisle na sobě. Vyskytovaly se v Evropě, Asii, Africe a Severní Americe v rozmezí přibližně před 13 - 2 milióny let. Kostry především mladých jedinců smilodona byly nalezeny v Kalifornii, poblíž Los Angeles v asfaltovém jezírku Rancha La Brea.Tyto kočky téměř vyhynuly v období pleistocénu před 1,8 – 1 milionem let v Americe a v Eurasii téměř současně. Ojediněle se vyskytovaly ještě před 13 000 - 10 000 lety.
Zuby
Pro šavlozubé byly typické dlouhé, horní ze stran zploštělé špičáky, s hranami ostrými jako nůž, na kraji lehce zoubkovanými, přičemž špičáky v dolní čelisti byly malé nebo zcela chyběly, doširoka rozevíratelné čelisti a silné krční svaly. Délka špičáků naznačuje, že Smilodon dokázal tlamu do široka rozevřít. Podle odhadu to je úhel až 120 stupňů, dnes žijící lev dosáhne 65 stupňů. Tato fakta naznačují, že se zřejmě mohl odvážit i na kořist, která byla podstatně větší než on.
Lov a potrava
Tyto šelmy zřejmě měly odlišnou techniku lovu kořisti než dnešní kočkovité šelmy. Ty loví tak, že dlouhým skokem skočí kořisti na šíji a ostrými drápy se na ní pevně zachytí. Kořisti zaryjí zuby do šíje a pootočením hlavy jí zlámou vaz. Nejprve se vědci domnívali, že Smilodon zasahoval kořist hlubokými bodnými ranami na měkké části krku a následným porušením artérií a uzavřením dýchacích cest zvíře usmrtil.
Podle dnešních nálezů se ale usuzuje, že Smilodon byl mrchožrout. Silné zakřivení špičáků svědčí o tom, že zvíře nemohlo zasáhnout kořist hlubokými bodnými ranami, jenom ji těmito zuby rozpáralo nebo rozřízlo. Navíc šavlozubí nebyli vybaveni pro rychlý běh. Fosilní nálezy kostry dokazují, že měli poměrně krátké nohy a přitom robustní tělesnou stavbu, což nejsou nijak příznivé podmínky k rychlému běhu a k pronásledování kořisti. Podle dochovaných exemplářů se zahojenými zlomeninami lze usuzovat, že Smilodon zřejmě žil a lovil v rodinných skupinách. Jejich hlavní kořistí mohli být velcí tlustokožci, jejichž vymizení může souviset s vyhynutím Machairodontů. Podle jedné studie z roku 2008 byly některé velké šavlozubé kočky společenské a žily stejně jako dnešní lvi ve smečkách[6].